Strach o vlastní bezpečnost oběti stalkingu nebo o bezpečnost lidí v jejich blízkosti je primárním výzkumným zájmem vzhledem k tomu, že strach je často vyžadován jako nezbytná podmínka pro to, aby bylo opakované rušivé chování definováno jako stalking. Tato studie zkoumá faktory zvyšující míru strachu u obětí stalkingu a analyzuje jejich copingové strategie s využitím dat z viktimizačního průzkumu mezi občany České republiky (N = 2 503). Celkově bylo ve vzorku identifikováno 147 obětí stalkingu. Výsledky ukazují, že největší strach mají ženské oběti, které pronásledovali mužští pachatelé, a oběti pronásledované po dlouhou dobu. Vyšší míru strachu vyvolávají cizí lidé na rozdíl od partnerů nebo známých. Mezi praktikami stalkingu je se strachem významně spojena pouze přímá agrese, zatímco sledování oběti (zahrnující pronásledování, sledování oběti) zvyšuje vnímání závažnosti pronásledování, ale neovlivňuje strach oběti. Kromě toho byly identifikovány tři behaviorální copingové strategie: proaktivní chování (47 % obětí), vyhýbání se (30 %) a pasivita (23 %). Zkoumání spojitosti mezi těmito strategiemi zvládání a strachem obětí ukazuje, že ženské oběti, jejichž chování je proaktivní, vyjadřují vyšší míru strachu než mužské oběti a než ty, které volí vyhýbací nebo pasivní strategie. Celkově studie potvrzuje rozdíly mezi pohlavími jak v úrovni strachu, tak ve strategiích zvládání.
Podaná, Z., R. Imríšková. (2016). „Victims` Responses to Stalking. An Examination of Fear Levels and Coping Strategies.“ Journal of Interpersonal Violence 31(5): 792–809.