Na základě současného poznání o míře výskytu domácího partnerského násilí ve společnosti víme, že v případě žen zažilo některou ze situací typických pro partnerské domácí násilí 17–40 % žen. Fakt, že domácí násilí představuje významný problém ve společnosti potvrdila i skutečnost, že v době pandemie covid-19 pomáhající organizace zachytily okamžitý nárůst poptávky po službách o 30–40 % již v prvním nouzovém stavu. Odborníci se shodují, že samotná přítomnost dítěte při útoku na matku nebo otce se rovná týrání, dítě velice negativně ovlivňuje, je ohroženo tzv. syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN). U těchto dětí se pak zvyšuje riziko sebevražd, zneužívání návykových látek, psychosomatické problémy, dítě má problémy ve škole, těžko zvládá autority, má nedůvěru k nejbližším, může se vyskytnout agresivní chování vůči sourozencům či spolužákům. S tím je spojena obecně neochota týraných členů rodiny o výskytu týrání v rodině mluvit, resp. jej ohlásit, nebo toto chování ani za týrání nepovažují. Problém tak často není včas řešen a traumatizující zážitky pro týrané členy rodiny a s nimi spojené zdravotní problémy se jen prohlubují. (s. 52)
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. (2024). Strategie rodinné politiky 2024 - 2030. Praha: MPSV ČR.
