Analýza prokázala, že k dispozici je řada nosných právních norem, ale sama existence právních norem nestačí, je třeba vybudovat empatický a informovaný přístup těch, kdo je aplikují. Pak je možné oběti znásilnění účinněji chránit před sekundární viktimizací. Kromě vhodného využívání stávajícího právního systému vyvstává otázka úpravy právních norem, které se ukazují jako nedostatečné. Změny by tedy měly nastat v rovině zákonné, systémové i informační tak, aby se mohla vytvořit důvěra v jednotlivé složky pomoci a mohly se minimalizovat známé příčiny, které vedou oběť k neřešení tohoto trestného činu (strach z trestního řízení, sekundární
viktimizace, vztah k pachateli, důkazní problémy). Adekvátní řešení problému sexuálního násilí zřejmě nastane, bude-li dostatečně pokryta primární, sekundární i terciární prevence.
Čechová, J., H. Jandová. (2009). Stop znásilnění: Analýza stavu pomoci obětem znásilnění v České republice. Brno: Persefona.