Longitudinální kvalitativní studie situace sólo matek v České republice v době krize Covid-19 na základě opakovaných rozhovorů se ženami ze tří českých regionů. Pandemie Covid-19 měla zvlášť vážný dopad na lidi ve zranitelném postavení, jako jsou matky samoživitelky. V tomto článku je používán intersekcionální přístup, aby šlo rozpoznat, jak rozdílné životní pozice matek samoživitelek ovlivnily jejich schopnost vyrovnat se s krizovou situací. Předběžná zjištění naznačují, že rozhodujícím faktorem ve schopnosti žen vyrovnat se se zvýšenými povinnostmi v péči byl druh zaměstnání, které měly před vypuknutím pandemie. Ženy s vyšší kvalifikací a stabilním zaměstnáním čelily lépe poklesu příjmu spojenému se stresem vyplývajícím ze spojení placené práce a péče. V reakci na to ale snížily své profesní ambice. Ženy, které byly během pandemie nezaměstnané nebo přišly o práci, čelily dlouhodobé nezaměstnanosti a pracovní místa, která jim byla nabídnuta na trhu práce, byla formou nejistého zaměstnání. U všech, bez ohledu na jejich pracovní situaci, pandemie prohloubila jejich pocit zranitelnosti a všechny zažily nějakou formu ekonomických potíží. Absence systémové podpory a ignorování potřeb (sólo) rodičů (a dětí) bylo substituováno individuální odpovědností matek. V důsledku toho se staré nerovnosti prohloubily a objevily se nové.
Dudová, Radka. (2021). „Péče jako individuální odpovědnost a prohloubení ekonomického znevýhodnění sólo matek v pandemii covid-19.“ Gender a výzkum 22 (2): 110-137.