V tomto článku autorky interpretují některá zjištění z rozsáhlé explorativní kvalitativní studie provedené od dubna do prosince 2020, která využívala polostrukturované rozhovory, rozhovory s klienty asistenční organizace a analýzy konkrétních případů z období 1. lockdownu za pandemie v České republice. Očekávalo se, že v důsledku společenské krize vyvolané pandemií COVID-19 poroste intenzita domácího násilí, zejména v podobě násilí ze strany intimních partnerů na ženách. Vláda ČR však nezavedla žádná zvláštní opatření k řešení tohoto problému při žádné z výluk ani v rámci jakýchkoli protipandemických opatření. K interpretaci analýzy je využito konceptu nevědění. Lhostejnost v oblasti domácího násilí se odráží v nejednotnosti systému pomoci, což bylo pozorováno i během pandemie. Ukazuje se, že nevědomost je nedílnou součástí systému pomoci obětem domácího násilí a klíčovým faktorem jeho působnosti. Článek také přináší konkrétní poznatky o dopadech nevědomosti, které by mohly sloužit jako základ pro zavádění praktických změn do systému pomoci obětem domácího násilí.
Důraz je kladen na témata nevědění a jeho projevy, nevědění vedoucí k nečinnosti, bagatelizace násilí, epistemické znevýhodnění obětí u obětí sexualizovaného násilí aj.
Nyklová, B., Moree, D., Maufras Černohorská, V. (2022). „Nevědění jako faktor v nepravidelné regulaci domácího násilí na ženách v zrcadle pandemie covidu-19.“ Czech Sociological Review 58(5): 533-562.