Text pojmenovává bariéry osob ohrožených domácím násilím a zabývá se možnostmi a limity odborné pomoci. Faktorů, které konzervují násilné vztahy a neumožňují obětem je přerušit, je celá řada. Domácí násilí není jednostranným aktem. Kvalitativní výzkum se zaměřil na pojetí domácího násilí z pohledu ohrožené osoby. Využita byla situační analýza A. E. Clarke (2005), reformulovaná zakotvená teorie, pro lepší porozumění jednotlivým vrstvám pomoci. Analyzováno bylo šest desítek kvalitativních polostrukturovaných rozhovorů. Výsledky ukázaly, že přetrvává řada mýtů. Domácí násilí tak může být považováno za přijatelnou normu, může být považováno osobou ohroženou za vlastní selhání. Existuje řada dalších vnitřních i vnějších bariér a faktorů, díky nimž osoba ohrožená dlouhodobě zůstává v situaci domácího násilí. Sociální práce se zaměřuje na konkrétní životní situaci, ale dopady násilí jsou dlouhodobé. Ovlivňují vnímání násilí i ne/možnost odchodu ohrožené osoby. Je proto nezbytné pojímat domácí fenomén celospolečenský, který se netýká jen osoby ohrožené, ale i osoby ohrožující, dětí v domácnosti a jejich blízkého okolí.
Kissová, B., Lukášová, R., Topinka, D. (2018. Institucionální pomoc v oblasti domácího násilí z perspektivy obětí domácího násilí v partnerském vztahu. Sociální práce, 2018 (2), 72-85.